Je tato transkripce Koránem? 19.10.2025

A co si položit ještě trochu jinou otázku? → Je vůbec nějaký mushaf Koránem?, případně: Je vůbec nějaký lidský zápis Koránu Koránem?

Prorok Mohamed předával Korán ústně, zapisovali jej jiní muslimové a muslimky. A lze o jakémkoliv lidském zápise tvrdit že je knihou Aláhovou? Já bych řekl, že by šlo tvrdit, že je nějakou snahou o zápis knihy Aláhovi.

Zápisy se časem různě zpřesňovaly, ale to jakým písmem a jak je Korán skutečně zapsán, ví stoprocentně Aláh. A rozhodně bych byl v Soudném Dni nerad zostuzen např. i za to, kdybych tvrdil, že nějaký zápis je Koránem a ono se tam ukázalo, že třeba až tak není, že Aláhův zápis je třeba mnohem přesnější a preciznější než třeba nějaký mushaf o kterém by bylo zarputile tvrzeno, že je prý jediným správným zápisem.

Na první pohled to asi nebude patrné, ale v barevném ar zápise lze spatřovat postupy z češtiny, neb se při čtení dá číst prostě postupně tak jak to je psáno – a to aniž by bylo potřeba číst napřed a podle toho co následuje přizpůsobovat vyslovování, a aniž by bylo potřeba si cokoliv domýšlet.

Ale nyní ještě jinou otázku, Když budu mluvit dle této transkripce a dodržovat přitom zvuky dané pro použitá písmena, budu mluvit Korán? Tato transkripce je tak přesná, že když budu mluvit podle ní, tak to mnohdy bude nerozeznatelné od většiny i ukázkových mluvení Koránu, byť samozřejmě s ohledem na osobní či oblastní přízvuk. A budu tedy mluvit Korán, nebo to bude nějaká má snaha o to říkat Korán?

A když budu mluvit dle tradovaných pravidel vyslovování, budu říkat skutečně Korán? Kor když v tradovaných způsobech vyslovování mnohdy dochází ke všelijakému ignorování specifických vokalizací a dokonce i vyslovované hlásky pak v některých případech zní jinak a jako jiné hlásky – a tedy neodpovídají Koránskému zápisu.

Nicméně jsou dva zásadní rozdíly mezi arabským zápisem a touto transkripcí. Transkripce je dělána na asi nejčastější vyslovování Koránu, kdy se dělají pauzy v numerizačních značkách a dělají se pauzy i různě ve větách tam, kde jsou různé pauzové značky → přičemž ve výsledné transkripci je jen jedna varianta pro pauzu. Šly by zakomponovat obě varianty pro pauzy, nicméně to má další úskalí a je to popsáno doleji.

Transkripce MSA do latinky

Transkribovat arabštinu (moderní spisovnou) do latinky má vícero úskalí, neboť arabské písmo např. nerozlišuje velká ani malá písmena, a třeba arabské členy nejsou všemi araby vyslovovány stejně; a jen podle pravidel Moderní spisovné arabštiny se jakýsi univezální postup vymyslet nedá. Detaily a úskalí nejen odlišných gramatik jsou pěkně popsány v článku Prepis arabských slov.

Zde popisuji zkušenosti ze své praxe ohledně praktičnosti a zpětné dekódovatelnosti do arabštiny.

Problém s dekódovatelností lehce nastává třeba při snaze dekódovat slova v anglických transkripcích, kdy třeba sh někdy znamenalo původně š, ale někdy třeba sh nebo s⁡H. Pro toho kdo původní arabská slova nezná je nereálné to vyluštit. A ani pro znalce to nemusí být jasné:

3i5sa5aa → vždyť přeci podobné zrcadlově je prý 3 , a nezrcadlově 5 . Za mě, mixy písmen a číslic však nikdy nefungovaly dobře.

Mít to na klávesnici

Ať se transkripce vytváří či píše v jakémkoliv programu, nejpohodlnější samozřejmě je když jsou všechny znaky na klávesnici a nemusí se vkládat žádné speciální. Mrkněme se na to, jak lze pro transkripci využít plný rozsah cs/​sk klávesnice, tedy i ty znaky které se dají psát přes AltGr (pravý Alt), neb to přeci jen snadno nabízí navíc jednu souhlásku:

AltGr + D → Đ

AltGr + S → đ

A teď jak to vyjde když se bude brát ohled na dekódovatelnost, tedy aby z transkripce šly dát dohromady původní písmena, přičemž to však bylo přepsáno tak, aby v rámci možností byla zachována co nejbližší výslovnost. Pro MSA nezbyde moc písmen, která by se nevešla do českých písmen – ovšem bude-li platit že malá a VELKÁ v transkripci nebudou totožná.

? b t ? dž H ch d ? r z s š S D T Z ? R f K k l m n h w j ' a i u á í ú

U pěti znaků to není jednoznačné. alif se samostatně nevyslovuje, tudíž není potřeba jej do transkripce zahrnovat.

Nic podobného Ajn čeština nemá, ale z hlediska je to na klávesnici se nabízí buď ° (podobný kroužek používají některé transkripce), nebo A. Podle mně je lepší použít A např. dle oblíbené nedekódovatelné transkripce pro pozdrav: salam Alajkum, byť zapsáno to je ve skutečnosti: salam Aalajkum či by to bylo: salam °alajkum.

Z hlediska pohodlnosti je A vypsáno po jednom zmáčknutí klávesy, kdežto samostatný kroužek ° až po dvou a poté je vypsán dvakrát, tudíž jeden se musí umazat (protože je brán jako diakritické znaménko, tedy třeba jednou zmáčklý ° a poté a udělá å; v podstatě totožné jako ´ + a = á, nebo ˇ + r = ř).

je vyslovováno některými spíš jako s, některými spíš jako t a některými spíš jako f. Nicméně z hlediska kombinací zbývá volné F.

je vyslovováno některými spíš jako d, některými spíš jako z. Velká písmena D i Z jsou však již vybraná, nicméně cs/​sk klávesnice (alespoň pro Windows, Linuxy nevím) nabízí Đ nebo đ, přičemž to velké Đ mi přijde stylovější.

jestli se hamza vyslovuje jako samostatná souhláska či nikoliv je v některých případech spíš jasné a v některých poněkud diskutabilní.

Poněkud diskutabilní to může být třeba v případě na konci slova po dlouhé samohlásce v pauzálním tvaru: nisá vs. nisá'. Když se skončí dlouhým áčkem, tak skutečně koncová hamza sama mluvčímu vyzní, nebo bude potřeba ji nějak dovyslovit jako kdyby šlo o samostatnou hlásku?

Ale někteří mluvčí ji porůznu ignorují – to dle různých nářečí. V rámci dekódovatelnosti by ale měla být zapsána, byť člověk neznalý problematiky nebude vědět co ta čárka znamená. Ale i když bude vědět, stejně ji ve výslovnosti bude nejspíš vynechávat (islám nebo 'islám), takže to že v textu ta čárka bude, čtenáři nijak zásadně neublíží.

Tudíž plně dekódovatelnou transkripci je možné psát na normální klávesnici, a jde to takto v pohodě použít třeba v emailech a zůstává přitom jednoznačné o jaké arabské slovo jde.

Rozhodně to není praktické takto používat třeba v nějakých vyprávěních, tam je lepší slovo normálně počeštit a moci tak používat i velká a malá písmena pro jména či slova na začátcích vět. Zůstává však ještě možnost odlišit nějak počeštění → např. ahsanu namísto 'aHsanu (= dobře se chovat). Což se hodí třeba pro nějaké odbornější texty a čtenář rovnou jasně ví že to je nedekódovatelné a nejde ani o originální výslovnost. Druhá věc v takovém případě však je ta, když je počeštění součástí odkazu, např. maláikatky, zda to též nějak graficky rozlišit. Obé však závisí na možnostech programů a schopnosti uživatele si to nějak zjednodušit třeba makry či snipety. A dobré pak je mít k tomu nějaký objasňující Slovníček pojmů.

Mít to ve fontu

To by mělo být bráno jako samozřejmost a když nevím zda-li uživatel bude mít stejné fonty ve kterých je dílo vytvářeno, je záhodno mu třeba dokument dodat ve verzi která ty fonty má uložené → např. ODT s uloženými fonty nebo archivní PDF.

Což v případě ODT s mnoha hlavně nelatinkovými fonty bude znamenat větší velikost souboru a možná i pomalejší načtení. Zobrazení archivních PDF s více fonty je závislé na prohlížeči a pokud ten zobrazuje pomalu i normální PDF, bude tutově zobrazovat pomalu i s vloženými fonty.

Pokud tedy nemůžete zajistit přenos fontu k uživateli, nedoporučuji používat akademické transkripce s různě podtečkovanými či třeba nadčárkovanými znaky např. Ṣ, Ḥ nebo ā, neb rozhodně ne každý font je obsahuje. A ne každý si umí usnadnit práci nějakými makry nebo snipety nebo nadefinovat (potažmo zapamatovat) klávesové zkratky pro vkládání speciálních znaků. To je podle mě lepší usnadnit si práci s vykombinováním velkých a malých písmen která jsou na klávesnici; s tím, že když si někdo takovou transkripci zobrazí v nějakém ožebračeném fontu, tak jediné co mu operační systém nahradí bude maximálně jedno Đ nebo đ.

Dodělat si to do fontu

To je možnost kterou vidíte v mnou použité transkripci, např. ⁡A nebo ⁡T. Není to tak těžké, ale ani pro úplné ájtý začátečníky. Je poté nutné fonty přidávat třeba i do HTML stránek a je záhodno hledět na to, aby takto dodané fonty měly co nejmenší velikosti, což sice též nemusí být těžké, ale již to jsou další ájtý znalosti, přičemž to může být i hodně obsáhlé.

Jsem rád že mohu vytvářet pořádnou transkripci a kéž je ostatním muslimům i muslimkám ku prospěchu. Děkuji ti VELKÝ DUCHU.

Polepky na klávesnici

Polepky jsou spíše pro ukázku, neb jsem do nich zahrnul jen znaky co tak nějak používám a nikoliv všechny co Linux nabízí.

Linux (Ubuntu 25.10): cs QWERTZ + ar Eastern Arabic numerals

PDF0,8MB 2A4

Arabské závorky () [] {} <> ⟨⟩ «» ‹› jsou tak jak je vidím v LibreOffice při směru textu zprava vlevo a nikoliv jak prý to je snad prý jaxi opačně logické (mám zaplou i volbu: Nástroje > Možnosti > Jazyky a národní prostředí > Komplexní rozvržení textu > Ovládání kurzoru > pohyb: vizuální).

Nechal jsem si to vytisknout na samolepící papír a přelepil jej ještě jedním průhledným. Vystříhávání a nalepování na odmaštěnou klávesnici technickým lihem sice nějakou hodinu zabralo, ale drží to bez problémů již roky. V případě větší tloušťky toho samolepícího papíru mi vadily bílé okraje po vystřižení, ale to pobrala černá fixa.

Problematika zápisu Koránu a transkripcí

Arabský zápis jednou barvou má stejně obě možnosti pro pauzy, tudíž člověk má možnost číst jak s pauzami tak bez nich, avšak je pro to potřeba znát konkrétní způsoby jak se hlásky asimilují když se pauza někde dělá a když ne, a tyto si při čtení vybavovat.

Druhá odlišnost je ta, že z arabského zápisu lze vzít snadno jednotlivá slova, kdežto z transkripce je to bez předchozího zapamatování slov v podstatě nemožné (nevnuknul-li by Aláh), neb některé asimilace jsou pouhým sluchem nerozlišitelné (či nespolehlivě) a rozdíly jsou vidět právě v arabském zápise.

Začnu postupně a poukáži na různé nepřesnosti z nichž mohou snadno vznikat chyby. Jako první je ukázka zápisu standartyzovanými arabskými písmeny s pouze lám-alif ligaturami, což značně zjednodušuje čtení, neb si není potřeba pamatovat další tvary písmen a ligatur. Podle tohoto jednoduššího zápisu se dá Korán plně mluvit a i ukázkoví řečníci Koránu by neměli potřebovat dále upravený text. Ale je potřeba znát spousty pokynů které se nazývávají pravidla tadžvídu, což je v jednobarevném textu hodně náročné; a součástí čehož je i vědět jak se slova mění při pauzách, neb podle toho jestli se pauza udělá či ne může být ovlivněno slovo za kterým se dělá, ale také slovo následující. A mohu na rovinu uvést, že ani po letech si nejsem jist, zda bych dokázal správně číst jednobarevný text a nedělal bych v něm nějaké chyby. Přidal jsem pro ukázku i jednobarevnou transkripci, byť jsem ji zjednodušil tak, jak je Korán mnohými arabskými učenci vyslovován, tedy s běžnými dlouhými samohláskami jako v češtině např. á, í, ú. A ztučnil jsem asimilace v nazalizacích což je vidět jako tučné w a m.

Pozor, taková jednobarevná transkripce rozhodně nezaznamenává Korán! Chybí jí téměř všechna tadžvídská rozlišení a v podstatě jediné co je jakoby správně je to, jak se spojují jednotlivá slova při výslovnosti, přičemž jí i chybí možnosti pro pauzy a má prostě jen jednu variantu, že prostě pauzu udělat. Nicméně můžete si zkusit poslechnout různé ukázkové vyzpěvování 41:44 (např. z webu tanzil.net) a možná rychle nabydete dojmu, že i takováto jednobarevná transkripce má velkou přesnost a že až téměř správně popisuje písmena ve výslovnosti → byť při důkladnějším poslechu byste asi zjistili že má oproti vyzpěvovačům jaxi navíc písmena a okolo Ajnů ⁡A, a že vyzpěvovači to v podstatě všelijak krátí na jakési hrubé A namísto třeba ⁡Aa. Nicméně z takové transkripce – ač působí hodně přesně – byste se nikdy nenaučili ono správné tadžvídování → a neustále byste nejspíš dělali chyby pokud byste se nějak nekorigovali podle něčeho správného.

Nyní jak se dá obé zaznamenat již s tadžvídováním, avšak stále se standartními dlouhými samohláskami jako v jednobarevné transkripci.

Tato transkripce je již v podstatě na úrovni jak Korán vyzpěvují i vyhlášení vyzpěvovači (1447/​2025). Jsou v ní sice stále nepřesnosti, ale to při vyzpěvování standartně ven z úst směrem kamsi do světa také a vyzpěvovači jsou ony odlišnosti vyslovovány poněkud krkolomně nebo ignorovány. Existují sice různé postupy jak lépe vyslovit třeba nazalizace nebo emfaze, ale co jsem slyšel tak to funguje spíše tak v jednom ukázkovém slově ale nikoliv ve větě.

Šlo by se pokusit vytvořit i plně transliterovanou transkripci aby bylo možné dát i z transkripce dohromady jednotlivá slova a byly v ní zahrnuty obě možnosti pro pauzy. Vypadat by to mohlo třeba takto:

Ale silná otázka zní: Kdo se v tom má vyznat? Dá se v tom sice vypozorovat systém (byť stále s nějakými nedostatky) kdy při zaměření se na jednotlivá slova či spojení dvou slov to fakt vypadá logicky a dává to smysl kde se přizpůsobují hlásky buď na začátku či konci slov či při jejich spojování, ale pro čtení to fakt není, alespoň né pro vědomé kdy člověk ví co čte a kdy si vědomě vybírá jakou kde udělá či neudělá pauzu. Takováto transkripce se dá v podstatě již považovat za transkripci v extrému, kor když se to na různě velkých displejích zobrazí různě rozděleně a slova u kterých je nyní spojovník se jinak rozdělí na dva řádky; nebo se oddělí spojovníky či značky pauz na nový řádek, či dokonce počáteční písmeno, zkrátka bordel.

Na počítači by sice mělo jít udělat nějaké vyklikávání kdy by se zobrazovala vždy jen jedna verze asimilací či pauz a uživatel by si mohl vykliknout druhou, ale to už by snad připomínalo spíše nějaký tupý herní automat nebo idiotskou hru než knihu.

Pro úplnost je však ještě varianta kdy by se obě možnosti pro pauzy zapsaly do jednoho řádku; a myslím že nemá smysl popisovat jak že by se to mělo v které situaci kombinovat pro čtení :-).

Tudíž snažit se vytvářet latinkovou transkripci která by nahradila arabský text nemá smysl, nedá se to vymyslet nijak ladně bez množství kombinací typu a když to tak tamto a jinak onamto; no ale kdyby; a kdyby todle tak … → nemá cenu zase nějak exhumovat izraelství a všelijaké jeho multiplány a multi-co-by-kdyby s (multi-)nenávistí že nefachá nic z toho.

Byla však již ukázána transkripce podle které by se dalo namemorovat vyslovování Koránu až na úrovni vyhlášených vyzpěvovačů, byť tedy pouze s konstantními variantami pro pauzy čili v podstatě s eliminací možností pauz. Pojďme si však ukázat jaké jsou nepřesnosti ve vyzpěvování ven a nikoliv mluvení dovnitř a kde běžně dochází k defektnímu vyslovování, které ani se všelijakou krkolomností nevyzní tak, jak je Korán zapsán s více variantami souhlásek a mnohými ligaturami.

Co se týká pauz, tak bývá rozhodně snažší je dělat a mnoho překladatelů i nedoporučené bere jako dělané. Nejinak tomu je i v mushafu ze kterého jsem vycházel a podle toho jsou dělané v transkripci. U vyzpěvovačů je to však všelijak – a i u ukázkových recitací na tanzil.net nejsou rozhodně všechny nedoporučené pauzy (ne)dělány různými vyzpěvovači stejně, což si myslím že je i podle toho jak byl kdo přesvědčen že rozumí koránskému textu.

Oproti předchozím ukázkám jsou arabská slova která se spojujíDoJednohoDlouhého u sebe aby se snáze četl originál, což je spojeno i v transkripci; ve které však již nejsou standartní dlouhé samohlásky, ale jsou co nejvíce podle arabského zápisu, aby bylo již možno sledovat rozdíly ve slyšitelnosti.

⁡{١٤ ⁡:‏٤٤}⁡

{⁡41:44⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

­­­­­­

⁴⁴walaw dža⁡Aalnaáhu Kur'a⁡ánan 'a⁡AdžamijalaKa⁡áluwǀ lawla⁡á fuSilat 'a⁡ájaátuh● 'aa⁡⁡⁡Adžamiȷuwa⁡Aarabij● Kul huwa lila⁡Dijna 'a⁡ámanuwǀ hudawašifa⁡á'● wala⁡Dijna la⁡á ju⁡'⁡⁢minuwna fiȷ 'a⁡á⁡Da⁡ánihim waKruwahuwa ⁡Aalajhim ⁡Aama⁡n⁡ȷá● 'uwlaá⁡ˋika juna⁡ádawna mimaka⁡ánimba⁡Aijd⁡©

Tradičáři podsunují, že některé jinak zapsané znaky v Koránu se prý musí jinak vyslovat, což je z mé zkušenosti naprostý blud či jinak řečeno lež. Pojďme se podívat na slovo 'aa⁡⁡⁡Adžamiȷun, které jako jediné obsahuje silnostěnný kroužkový sukún . Toto slovo má před sebou nedoporučenou pauzu a za sebou slovo se kterým se mu asimiluje výslovnost po kterém je doporučená pauza. Ve výchozím mushafu je v transkripci ona nedoporučená pauza beztak dělána a doporučená také, avšak ona transkripce rozhodně není určující. Ale arabský zápis Koránu je dělán tak, že je zapisováno jako by se pauzy nedělaly a nedělaly se ani konce numerizací a ani nebyly súry → a jako by byl celý Korán čten od začátku do konce najednou! (byť může být problém v některých případech kdy súra začíná samostatnými písmeny a neudělají se pauzy což je popisováno dále na 68:1). Bez pauzy tedy dotýkané takto:

Což znamená že 'aa⁡⁡⁡A se vůbec nemusí vyslovovat jinak, nýbrž že díky něčemu jinému je prostě jinak slyšet. V ukázkových vyzpěvováních dle tradic kde se to hemží nesmyslnými musíš/​nesmíš to je však považováno za jinou výslovnost a mnohdy na to jdou docela krkolomně, což mi fakt nepřipadalo že by odpovídalo zvěsti radostné (17:9).

V téže numerizace je slovo jež se liší v koncovce: 'a⁡Adžamija⁡á, má člen an namísto un, přičemž slyšitelnost začátku slova by se mohla změniti až po dovyslovení koncovky?

V moderní spisovné arabštině je známé, že se v některých případech něco nějak vysloví, ale to jak je to slyšet je dáno až když se k tomu vysloví něco dalšího → byť to bývá spíše u emfazí. Kdežto například v češtině neexistuje, že by se něco vyslovilo jedním a tím samým způsobem, ale bylo to slyšet někdy tak a někdy jinak – a to v závislosti na něčem co by se vyslovilo až poté. Pro češtináře to může vypadat jako změna minulosti, neboť něco bylo jasně daným způsobem vysloveno a pak bylo pokračováno dál něčím jiným, čili to již vyslovené by se tedy nemělo měnit neb již se to stalo minulostí → nicméně v arabštině tomu tak v některých případech skutečně je, že něco se nějak jasně daně vysloví, ale různě slyšet je to až podle toho co se vysloví poté.

Pojďme se podívat na to jak je to ještě jinde v Koránu. Slovo s kořenem ⁡A‐dž‐m je ještě dvakrát, v 16:103:

a 26:198:

Obě nejsou po pauze, takže není potřeba si lámat hlavu s dalšími (ne)pauzovými kombinacemi. První má ale asimilovanou koncovku (un + w → uw), ale stejně jako druhé je s malou hamzou na začátku, takže ta asimilovaná koncovka v tomto případě asi výslovnost měnit nebude, navíc takhle daleko zpátky (přes více hlásek) se ani v arabštině výslovnost neovlivňuje. Je však možné, že slyšitelnost byla ovlivněna něčím předchozím? Je tam –huw → –huw 'aa⁡⁡⁡A– když se pauza nedělá. A vypadá to tak a při mluvení dovnitř to tak i vychází :-).

Dá se však zamyslet i nad tím, jak by byla výslovnost kdyby se pauza dělala. Tam pak asi není důvod aby byla změněna počáteční slyšitelnost a bylo by to bez toho alifu se silnostěnným sukúnem. Ovšem netroufám si to zapsat v ligaturním zápise, jen ve standartyzovaném jakožto

Doufám že je tedy vidět, že latinková transkripce rozhodně nemůže nahradit arabský zápis, a nejdou v ní nijak ladně udělat obě možnosti pro pauzy aby to bylo jednoduché, jasné a dobře a snadno čitelné.

V arabském mushafu z nějž jsem vycházel jsou zapsané tisíce odlišností jak se mění slyšitelnost, ale vyslovuje se to přitom pořád stejně. Jenže pro to je potřeba mluvit dovnitř a udržet hlas v hlasivkách, což může být na desetiletí tréninku než se to povede třeba pro jednu krátkou súru. Jenže když se to povede i jen pro pár hlásek z Koránu, je to něco úžasného, a doslova se v člověku odehraje zázrak.

Nicméně doufám že je také jasně vidět, že v dobře zformátované barevné latince jde odlišně zapsat výslovnost i slyšitelnost a narozdíl od arabského zápisu s větším rozlišením výslovnosti než slyšitelnosti, což může být dle mého názoru skvělou pomůckou pro to, aby člověk nemusel vyhledávat žádné šejky, guruy, učitele, vůdce ani žádné jiné prosazovatele muset/​nesmět, kteří vtahují do všelijakých ujetých tradic cpoucích všelijaké plnění všelijakých příkazů nemající s Bohabojností nic společného. A mohl přitom zcela sám a mnohem jednodušeji začít mluvit přímo Korán bez předešlého memorování množství všelijakých pravidel i bez jejich téměř neustálého si vybavování při čtení; a přitom mít snadnou kontrolu, že to dělá fakt dobře.

Uvedená latinková transkripce tedy může být skvělou pomůckou pro to, jak se to vlastně vyslovuje (= pořád stejně), což doufám pomůže přivádět k arabskému originálu kdy již člověk může porovnávat i slyšitelnost své mluvy se zapsanou :-).

Nicméně plná síla latinky se – a doufám že Aláh dá – projeví, když bude zapsáno také správné slabikování! A na to je latinka výtečná, kdežto v arabském zápise je rozlišení správného slabikování dost nepraktické – a možná by bylo asi tak nepraktické, jako v latince zkoušet zápis s oběma variantami pro pauzy :-).

V ukázce bylo naznačeno, že slyšitelnost 'aa⁡⁡⁡A je ovlivněna předchozím –huw, a nechávám na každém jestli si chce zkoušet zda je to skutečně jen tím uw nebo zda je slyšitelnost ovlivněna ještě delší částí předešlého slova či dokonce ještě od více předcházejících slov. Uvádím však ukázku, kdy je slyšitelnost ovlivněna mnohem delší sekvencí slov, což možná bude neuvěřitelné – a transkripce je již úplná i s asimmilacemi. Půjde o slovo s tímto podbarvením:

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

⁡{٢٢ ⁡:‏٤٩~٥١}⁡

{⁡22:49~51⁡}

­­­­­­­

^49~51Kul jaá'ajuhana⁡ásu 'inama⁡á 'anaa⁡⁡ lakum na⁡Dijrunmubijnunfala⁡Dijna 'a⁡ámanuwǀ wa⁡AamiluSaáli⁡Haáti lahummaRfiratunwarizKunkarijmunwala⁡Dijna sa⁡Aawǀ fiȷ 'a⁡ájaátina⁡á mu⁡Aaádžizijna 'uwlaá⁡ˋika 'aS⁡Haábuldža⁡Hijm⁡©

⁡{٣٤ ⁡:‏٣~٥}⁡

{⁡34:3~5⁡}

­­­­­­­­­­­­­­­

^3~5waKa⁡álala⁡Dijna kafaruwǀ la⁡á ta'tijnasa⁡á⁡Aatu Kul balaȷá warabiȷ lata'tijanakum ⁡AaálimilRajbi la⁡á ja⁡Azubu ⁡Aanhu mi⁡TKa⁡álu ⁡Daratinfisamaáwaáti wala⁡á fil'arDi wala⁡á 'aSRaru min⁡Daálika wala⁡á 'akbaru 'ila⁡á fiȷ kitaábinmubijninlijadžziȷala⁡Dijna 'a⁡ámanuwǀ wa⁡AamiluSaáli⁡Haáti 'uwlaá⁡ˋika lahummaRfiratunwarizKunkarijmunwala⁡Dijna sa⁡Aaw fiȷ 'a⁡ájaátina⁡á mu⁡Aaádžizijna 'uwlaá⁡ˋika lahum ⁡Aa⁡Da⁡ábunminridžzin 'alijm⁡©

Při vyslovování sa⁡Aaw je jednou na jeho konci slyšet tupý alif ǀ → sa⁡Aawǀ , jindy je to bez něj sa⁡Aaw. Za tímto slovem je sekvence čtyř stejně vyslovovaných, ale ta tu výslovnost očividně neovlivňuje. Avšak před ním je sekvence pěti slov opět se shodnou výslovností a teprve před tou je rozdíl, ve 34:4 je přítomno slovo 'uwlaá⁡ˋika po ještě předešlé opět stejné sekvenci, tudíž to vypadá že toto slovo ubírá onen tupý alif v sa⁡Aaw.

Ti co jen podsunují jakési přikazovací tradice a mluví přitom ven, tvrzení o slyšitelnosti nebudou s mluvou ven nikdy schopni vyvrátit. A co se týká potvrzení, tak jinak než mluvením dovnitř s udržením výslovnosti v hlasivkách a správným slabikováním a správným zjemňováním se to potvrdit nedá :-).

Problematika konfliktů pravidel tadžvídu

Někdy se stane, že dle tradovaných pravidel tadžídu nelze jednoznačně určit jak něco vyslovit, neboť se to dá vyslovovat třeba podle dvou vzájemně si odporujících pravidel a tudíž tedy buď tak nebo onak. Tyto konflikty pravidel někteří myslitelé zkoušeli vyřešit tak, že oněm pravidlům stanovili nějaké priority a správně je to prý dle pravidla s vyšší prioritou. Ale dle jiných myslitelů to prý má být dobrovolné a mluvčí si prý sám má vybrat jednu variantu – přičemž někteří tvrdí, že když si vybere jednu, měl by jí stejně dodržovat v celé recitaci (pokud se tedy vyskytne stejný konflikt pravidel vícekrát).

Fakt pěkný příklad je jak třeba vyslovovat nún v 68:1 bez pauzy. S pauzou je to takto, v tom problém není:

⁡{٦٨ ⁡:‏١}⁡

{⁡68:1⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

¹nuwn● walKalami wama⁡á jasTuruwn⁡©

Bez pauzy by ale došlo k asimilaci prvních dvou slov, což má měnit výslovnost počátečního w ve druhém slově .

Viděl jsem tradovat dvě verze, buď asimilaci wéčka s enkem nedělat: nuwn wa–; nebo jí udělat ale nechat prodloužené účko neb je to vyslovováno tradičně dlouze a poté nanazalizovat wéčko, což tedy neodpovídá vyslovování v hlasivkách: núwa–.

Asimilace n do nazalizovaného w je běžná, ale nikde jinde v Koránu není sekvence w‐n‐w dle které by se dalo poznat jestli se při tom když to bude asimilováno do w prodlužuje to učko nebo ne. Protože účko se prodlužuje na 6-délku jen když po něm následuje mušadad (souhláska se šadou) nebo sákin (souhláska se sukúnem). A když se to n asimiluje na w které ale má fathu (samohlásku a), tak by se dlouhá samohláska před ním nejenže neměla prodlužovat na šestidélku: nuwwa–, ale mělo by dojít navíc ke spojení dvou sousedních wéček v jedno šadované které tedy nebude mít ani nazalizaci: nuwa–. Jenže ta šada nad tím wéčkem v arabském zápise není.

Když to zkouším tak mi moc nejde prodlužovat to u až na šestidélku a zachovat poté plnou nazalizaci w, tu se mi daří zachovat jen s krátkým u, což by bylo slyšitelné takto: ​ nuwa–, byť to tedy eliminuje madu z arabského zápisu.

Druhý podobný případ je pro 36:1-2 když se to opět bude číst bez pauzy, avšak odpadá vícero kombinací pro w, neb tam je ta nazalizace jasná. Nejdřív však opět s pauzou.

⁡{٣٦ ⁡:‏١–٢}⁡

{⁡36:1–2⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

¹jaásijn ²walKur'a⁡ánil⁡Hakijm

A bez pauzy poté: jaásijwa–, přičemž w opět není mušadad ani sákin tudíž dlouhá samohláska před ním by přeci neměla mít prodloužení 6 a slyšitelnost by měla být: ​ jaásijwa–.

Zdá se to jasné? I logické? Jenže to není všechno, pozor na to dělat asimilace a zapisovat je v arabském písmu bez těch asimilovaných hlásek!! To asimilované w se pro mluvení v hlasivkách neříká cíleně jako nazalizované, ale nazalizace z toho sama vyzní když se v hlasivkách řekne n a hned po něm právě w → to pak enko nebude slyšet a vyjde právě nazalizované wéčko.

Jsem si vědom že jsem nedal jednoznačnou odpověď a přidal další kombinace, ale nejsem prostě schopen nyní říci co považuji za správné, byť nejlépe mi vychází nuwa– a jaásijwa–.

A další asimilace kde odmítám následovat příkazové tradice, v transkripční tabulce ji značím jako an(á), což možná bude pro některé tradičáře nejkontroverznější. Při mluvení dovnitř a v hlasivkách tam totiž to koncové (á) nevyzní → a není tam ani zapsané a fakt nedává smysl si tam to áčko domýšlet!

V následující ukázce však transkribováno opět trochu jinak, aby bylo vidět ^enkoȷéčko.

⁡{٧٥ ⁡:‏٣٥–٣٨}⁡

{⁡75:35–38⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

­­­­­­

³⁵⁡Tuma 'awlaȷá laka fa'awlaȷá ³⁶'aja⁡Hsabul'insaánu 'ajutraka suda⁡n⁡ȷ(á) ³⁷'alam jaku nuTfatamimaniȷijumnaȷá ³⁸⁡Tuma ka⁡ána ⁡AalaKatanfachalaKa fasawaȷá

Zde je pěkně vidět jak když poslední slovo v numerizaci končí na dýkový alif a první slovo v následující numerizaci nezačíná waslou, tak ten dýkový alif je zapsán! A proč by si tedy měl být vymýšlen v posledních slovech končících na člen an po nichž není slovo začínající waslou, když zapsán není? Snad protože někdo nepochopil?, že když poslední slovo končí dýkáčem a první slovo v následující numerizaci začíná waslou tak se tam ten dýkáč nepíše, nicméně když se tam dělá pauza tak se vyslovuje, viz. např. 87:1-2.

⁡{٨٧ ⁡:‏١–٢}⁡

{⁡87:1–2⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

­­

¹sabi⁡Hisma rabikal'a⁡Alaȷá ²'ala⁡Diȷ chalaKa fasawaȷá

A navíc si asi usmyslel, že když je po členu an normální alif který pak je jako dloužené a , tak an + ȷ pak taky bude bráno jako identické dlouženéa? Tedy že by pak alif a ȷ byly brány jako homonymum jako v MSA? Jenže MSA (v níž je to beztečkové jéčko nazýváno alif maksúra) fakt není arabštinou Koránu :-).

Nechci tvrdit že přes obrovskou snahu mnohých vyzpěvovačů Koránu to prý mají blbě → to ne, je to jejich věc a dozví se i oni v Soudný Den definitivum; ale rozhodně to nehodlám vyzpěvovat ani vyslovovat dle tradic ze kterých vycházeli a asi i přijali za své. Ale v rámci nějaké nekonfliktnosti a kompatibility jsem do transkripce přidal i to vyfantazírované áčko (á) alespoň do závorek :-). Možná tohle áčko za pár let z transkripce smáznu a nechám jen jako historickou zmínku, Aláh ví.

Ono je skutečně velmi těžké mluvit dovnitř, udržet výslovnost v hlasivkách, správně slabikovat a ještě zjemňovat. A k tomu skutečně odpozorovat jak vlastní hlas a kdy zrovna všelijak kmitá mimo hlasivky, a navíc nekomolit ani třeba nepřitvrzovat ve výslovnosti se snahou ho zrovna na nějaký okamžik v hlasivkách udržet.

Uvedl bych však ještě další ukázku a to nejen této slyšitelnosti, v zápise jsou některé slyšitelnosti vykreslené jen obrysem písmene.

⁡{٤٤ ⁡:‏٤١}⁡

{⁡44:41⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

­­­

⁴¹jawma la⁡á juRniȷ mawlanȷ ⁡Aanmawlanȷšaj'anwala⁡á hum junSaruwn⁡©

A např. zde je též slyšitelnost ȷ :

⁡{٢٢ ⁡:‏٣٣}⁡

{⁡22:33⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

­­­­

³³lakum fijha⁡á manaáfi⁡Au 'ilaȷá 'adžalinmusamanȷ⁡Tuma ma⁡Hiluha⁡á 'ilalbajtil⁡AatijK⁡©

Jenže vyslovovat ȷ namísto n by byla chyba! Ono se vyslovuje n, jenže při mluvení dovnitř a správném slabikování je uslyšet právě i ȷ. Čili slabikování a vyslovování je takto:

'a–dža–li–nm•u–sam•a–n⁡Tum•a

Ale slyšet to může být až tak, že v podstatě ani nevyzní ono n, ale je slyšet nazalizované ȷ:

'adžalimu­samaȷ⁡Tuma

Ale ani ta nazalizace nezůstane a změní se spíše na jakousi fakt jen lehkou nazalizaci a spíše jakousi melodičnost, tedy v mém případě jak to zkouším při psaní :-).

Problematika barvení arabského zápisu

Ono je sice mnohem hezčí i praktičtější mít obarvený arabský zápis, neb odpadne spousta pravidel která by si člověk musel namemorovat a neustále si je při čtení vybavovat, nicméně neeliminuje to ona pravidla všechna. Tedy i v tom barvení jsou různá úskalí a nelze to pojímat nijak dogmaticky jako jakýsi systém prý-daných pravidel, neb ničím takovým to skutečně není.

• Velmi silnou záležitostí jsou prostě pauzy, neboť to jsou prostě dvě varianty, ale obarvit se dá jen jedna. A která? Kdyby se to vzalo podle nedoporučovných&​doporučovaných, tak stejně zbydou možné a tam to rozlousknout jak? Dle zpracovávaného mushafu? To jsem myslel že udělám, ale v tom je to očividně vysynchronizované i dle jednoho anglického překladu, dle čehož jsem se řídit nechtěl – nemám angličtinu rád a dle mého názoru do ní nikdy Koránské texty přeložit nepůjdou a nepůjdou v ní ani nijak vysvětlovat, neboť jazyk založený na údajné známosti&neznámosti konstant z nichž jsou ony v podstatě virtuální pojmy např. z přítomnosti sázeny na minulost (v níž se to fakt tak nikdy neodehrálo) a poté je tato vyfabulovaná minulost přenášena dále do přítomnosti i budoucnosti (příklad zde), fakt nemůže být nijak vhodný pro správné chápání Koránu a vždy v něm bude docházet k naprostému nepochopení a různým zcestnostem a bludům o co že v Koránu vlastně jde.
• Ač se pauzy mohou zdát jako velký problém, dalším problémem který dokáže fakt festově potrápit jsou asimilace. Když se bude barvit dle tradovaného mluvení ven, tak se toho spousta jednoduše zašedí jako nevyslovované, ale zbyde kupříkladu problém jak zašedit hamzová jéčka, wéčka a alify. Neb tam to s výslovností poněkud vázne a i přes všelijaká pravidla jak prý správně hamzy vyslovovat, beztak u mnohých vyzpěvovačů nejsou leckde slyšet.
• A s mluvením dovnitř – jak již bylo ukázáno – vyvstává i problém jak rozlišit slyšitelnosti, což se tedy týká i zmiňovaných hamz :-), což jsem zkusil rozlišit barevnými okraji namísto celého písmene.

První problém je však ten, že ten okraj je čára o nějaké tloušťce navíc! Což sice nemusí být patrné při normálním zvětšení, ale při zvětšení textu již ano.

⁡{٦ ⁡:‏٥}⁡

{⁡6:5⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

⁵faKad ka⁡Dabuwǀ bil⁡HaKi lama⁡á dža⁡á'ahum● fasawfa ja'tijhim 'anmbaá⁡ˊuǀ ma⁡á ka⁡ánuwǀ bihiı jastahzi'uwn⁡©

Takhle to vypadá docela dobře, byť to může být nezvyk. Slyšitelnosti jsou vyznačené jen obrysy znaku. Ale při zvětšení jsou již patrné schody kdy písmeno které má čáru navíc okolo svého tvaru je ve finále o něco tlustší.

Má smysl tyhle schůdky řešit? Bez nich to rozhodně vypadá lépe, ale jak na to? Lze například šoupnout jednotlivými body křivky tam kde jsou schody, ale dělat to ve více slovech manuálně je tak na brzké odpadnutí. A naprogramovat to když ty body nejsou přímo vodorovně či svisle u sebe není zrovna lehké.

Další možnost je pohrát si s fontem a vytvořit další znaky navíc které budou mít okrajovou čáru směrem dovnitř, což zmenší celý znak a nikoliv jen schod, ale je to celé ještě pracnější a asi se to neobejde bez nějakých dalších pomocných značek dodaných do textu aby byl daný glyf změněn na obrysový, což by znamenalo doplnit tento znak ke všem takto měněným písmenům a tedy značnou pracnost navíc. A další nevýhodou je, že tlusté obrysy jsou rušivé, ale ty příliš úzké zase ztrácí viditelnost nebo naopak okraje někde začnou jaxi splývat což je dost mizerně vykreslováno. Zde porovnání schodového a fontového:

Existuje i možnost dát všem znakům obrysovou čáru, což ale znamená mít pro každou barvu i stejnou barvu obrysu. Výsledek ale moc neladí, je to prostě tučnější, byť programátorsky fakt nejjednodušší (byť otázkou zůstává, jak by to ještě vypadalo vytisknuté v jakém tiskovém rozlišení):

Označit slyšitelnosti však jde dobře téměř jen černou obrysovou čárou která poté bude působit spíše jako šedá, to záleží hodně na velikosti arabského textu. A kdyby se měly slyšitelnosti takto udělat i pro jiné barvy, už to nemusí být moc viditelné.

Lze sice tedy dodělat obrysové čáry pro každou hlásku, čímž dojde k určitému zlepšení rozlišení šedých, ale vypadá to beztak poněkud blbě a je to již překombinované.

Je dost nepraktické mít více jak dvě šedé, neb tmavší šedá snadno splývá s černou, a světlejší šedá může být špatně vidět. A nějaká prostřední šedá mezi nimi snadno splyne s jednou z nich. A orámovat černým obrysem třeba asimilované l v členu al je jak vidno též nic moc. Účelem bylo mít to jednodušší než jednobarevný text se spoustou nutných pravidel pro čtení, jenže to překombinování to fakt nezjednodušuje → posouvá to sice zabedněnost poněkud jinam, ale zabedňuje to tak jako tak, což by odpovídalo zase tak akorát jakémusi staronovátorství, o což skutečně nestojím.

Co však neobrysovat slyšitelnosti ale asimilace, a to ještě jinou barvou plochy? Lze to a vůbec to nevypadá špatně, tedy v některém případě, kde ta jiná barva plochy v podstatě není znát. Ale asimilace je odlišena i když jde o malý znak a na slyšitelnosti a vynechané jsou obě šedé, což je vcelku elegantní a i když u větších písmen třeba nezvyklé, použil jsem to akorát bez barvení plochy asimilovaného.

Ani barvení arabského zápisu tedy rozhodně není jednoduchou záležitostí a jsem fakt překvapen, jak se to po letech vyvinulo. A nakonec i rád, že jsem se ještě (9/2025; 1447/3) do vybarvování celého Koránu nepustil, neboť bych toho asi dost musel předělat.

Zajímavou záležitostí je i sukún nad hamzou. Takový sukún nad písmenem znamená, že písmeno je vyslovované, tedy zde je třeba onu hamzu vyslovit a dle zápisu by u ní měl být slyšitelný i onen alif . Což o to, při mluvení dovnitř to tak je, ale nabízí se tedy otázka, že pokud jsou sukúnované hamzy vyslovované, a ty nesukúnované jen slyšitelné (např. ve slově dža⁡á'ahum), tak nakolik vlastně hamza určuje gramatický tvar slova?

Například tedy když se pauza nedělá po slovu nisa⁡á'un⚬, vychází mi koncová hamza spíše jen jako slyšitelnostní. Ale když se pauza udělá, nebylo by to ekvivalentní sukúnové hamze jakožto nisa⁡á'●? Ale skutečně nejsem schopen s jistotou říci, zda-li je v těchto případech koncová hamza skutečně ryze slyšitelnostní či zda se musí vyslovit – možná by to chtělo nezkoušet říkat jen slovo samotné, ale zkusit kde všude je v Koránu i s okolními slovy; byť pro slova se stejným gramatickým tvarem by asi bylo férové to zkusit též, byť by to bylo pravděpodobně obsáhlé :-). Aláh ví.

Výsledná transkripce bude nejen pro začátečníky jistě složitá, avšak komplexní a kompletní. Nemá cenu jí nijak zjednodušovat, neb by to bylo na úkor výslovnosti i slyšitelnosti → nicméně tlačítkem se dají povypínat asimilace i zjemňování prodlužovaných samohlásek, k čemuž se poté blíží tradované vyzpěvování (jen na této stránce kvůli ukázkám různých možností to povypínání není nastavené úplně všude) → byť i tato zjednodušená transkripce je místy přesnější než tradované vyzpěvování Koránu (a blbější by snad neměla být nikde, jen přesnější!) Což však neznamená, že je nějak lehké naučit se mluvit Korán.

Při takové složitosti a obsáhlosti transkripce kdy je rozlišováno mluvené i slyšitelné se ani v latince nešlo vyhnout tomu, aby si člověk nemusel přeci jen pamatovat nějaké varianty jak se co tedy vyslovuje a ty si při čtení vybavovat, ale ony memorovaniny – i když jich asi nakonec není méně než co obsahují arabská pravidla tadžvídu – jsou postavené na ucelené promyšlenosti a jednoduché provázanosti, a nikoliv na obsáhlém množství všelijak oddělených statických kategorií se všelijakými vyjímkami, v čemž však typicky dochází k nějakým konfliktům. Nemá to však nahrazovat arabský text jenž z hlediska praktičnosti latinkou nahradit nejde (a z hlediska slyšitelnosti a rozlišení jednotlivých slov to ani nelze nijak doporučovat, ale vždy arabský text zachovat!), ale pomáhat v tom nebát se si to prostě zkoušet a klidně hned zezačátku zkusit někde asimilačně zaslabikovat šadu, někde udělat či si potvrdit slyšitelnostní asimilaci, někdy zkusit zjemnění :-). A dostávat se ke správnému vyslovování a správnému slabikování s oporou, ve které je to uvedeno již od začátku komplet a – Aláhu – kéž fakt bezchybně a dobře!

Já se ke slyšitelnostem začal dostávat až po několika letech, co jsem takto začal zpracovávat Korán. Nakolik jsou ty slyšitelnosti a asimilace pravdivé a gramaticko-tvorné ví Aláh, takže začátečnící i když začnou jen s jednoduchou transkripcí, nechť vědí, že i ta je v podstatě mnohem přesnější než tradované vyzpěvování Koránu, a již i ta má rozlišení která jsou v tradovaném vyzpěvování prostě natvrdo ignorována. A kdo si chce zkoušet mluvení dovnitř s asimilacemi, má možnost, je to jeho mluvení.

Jak však vyřešit ty pauzy? Je možnost udělat to prostě v arabském textu tak, jak to v něm prostě je → a tedy obarvit to jako kdyby celý Korán byl mluven od začátku do konce bez pauz. Ale do transkripce to udělat s pauzami, např. dle výchozího mushafu :-). Jedna věc se mi však nelíbila a to ta, že kdyby byl text nepřerušovaně obarven od začátku do konce, nebyly by v něm barvy pro ženské koncovky   , prodloužení 2/4/6    a silné ozvěny   . Přišel nápad využít barevné okraje, aby přeci jen bylo nějak vidět, že to tam prostě je, jenže je to sotva vidět a když je tam nějaká barevně odlišná asimilace, tak v transkripci je to poté jinak což působí až chybně, viz. např. asimilace mezi 90:5 a 6.

⁡{٩٠ ⁡:‏٥-٦}⁡

{⁡90:5-6⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

­­­

⁵'aja⁡Hsabu 'anlanjaKdira ⁡Aalajhi 'a⁡Had ⁶jaKuwlu 'ahlaktu ma⁡álan|lubadan⁡á

Když se to udělá bez těch barevných okrajů, tak mi ty barvy v Ar zápise prostě chybí a opět je to poněkud zmatečné když transkripce je poté jiná.

⁡{٨٠ ⁡:‏١١-١٦}⁡

{⁡80:11-16⁡}

'a⁡Auw⁡Du biℓLahi mina­­ℓšajTaániℓ­­radžijm

­­­­

¹¹kala⁡á 'inaha⁡á ta⁡Dkira ¹²famanša⁡á'a ⁡Dakarah ¹³fiȷ Su⁡Hufinmukarama ¹⁴marfuw⁡AatinmuTahara ¹⁵bi'ajdiȷ safara ¹⁶kira⁡áminmbarara

Transkripce i obarvování bylo vytvořeno s úplně jiným způsobem uvažování než jak bývají předkládaná ona tradovaná a někde nejasná i ignorativní pravidla tadžvídu. Má to být prostě jednodušší a nemělo by být potřeba vybavovat při čtení žádná obsáhlá pravidla, a už vůbec ne být při čtení konfrontován s nějakými obskurnostmi když ta pravidla prostě nefungují a všelijak nesedí.

Nakonec tedy asi zvolím barvení jak jsem jej zamýšlel původně, tedy všechny barvy v Ar textu a obarveno s pauzami na konci numerizací, a pauzy v numerizacích asi dle pauz v transkripci podle zpracovávaného mushafu.